Obecní úřad Ovčáry
Ovčáry 41, 277 14 Dřísy
tel.315 696 100
fax: 315 699 633
obec.ovcary@ovcary.cz

Dnes je - svátek má  

 
   

Úřední hodiny OÚ

Po 8.00-14.00  17.00-19.00
St 8.00-14.00  17.00-19.00

Mikroregion Cecemínsko



SYMBOLY OBCE
  Historie obce 
Nejstarší historie

Nejstarší písemná zmínka o obci pochází dle dr. A. Sedláčka ze dne 18. 6. 1350 ze zápisu v archivu Vyšehradské kapituly: „census in villa Obcziers sita prope civitatem Costelecz“.
Další doloženou zmínkou je listina z doby krále Václava IV., která dokládá, že jakýsi Hrzek z Prahy prodal r. 1381 za 20 kop a 4 pražské groše svou dědinu v Ovčárech (in Owcziarzich) jistému Havlíkovi z Nedomic (Havliconi de Nedomicz).

Obec je však zcela jistě mnohem staršího původu. Lze předpokládat, že ves vznikla, stejně jako sousední obec Nedomice, snad již ve 12. století, a to díky snaze boleslavských kanovníků po osídlení řídce obydleného území, jež jim v polovině 11. století při založení kapituly daroval český kníže Břetislav I. Vzhledem k tomu, že v zakládací listině boleslavské kapituly datované k roku 1052 jsou v okolí na pravé břehu Labe jmenovány vsi Dřísy, Mečeříž, Obodř, Hlavno, Kozly, Tuřice aj., ale nevyskytují se zde jména Ovčáry a Nedomice, usuzujeme, že tou dobou ještě nebyly.
Poněvadž však později obě vesnice kapitule patřily, předpokládáme, že byly založeny samotnými kanovníky, aby byl rozmnožen kanovnický důchod. Po založení kapituly bylo v okolí ještě mnoho hvozdů, kdysi královských, které tou dobou neměly cenu téměř žádnou. Šlo tedy o to, aby rozsáhlý prostor byl zužitkován. To se mohlo stát jedině osazením některých mýtin a pasek poddanými kapituly. Tak vznikly podle prof. Práška vesnice Hlavenec, Nedomice a také Ovčáry.
 

První písemná zmínka o obci Ovčáry
foto: archív obce Ovčáry

Jak již bylo uvedeno, pochází první písemná historická zpráva z roku 1381. Druhou historickou zprávu o Ovčárech můžeme nalézt o devět roků později roku 1390. Tehdy jeden díl Ovčár držel známý milec a maršálek krále Václava IV.Jan Čúch ze Zásady a na Lobkovicích, který jej daroval jakémusi Markvartovi.
Z těchto zpráv vidíme, že Ovčáry původně založené boleslavskými kanovníky, přecházely postupně do šlechtického držení tak, že ve 14. století byly rozděleny mezi dvě vladyctví a kapitulu. Zboží, které za krále Václava IV. patřilo kapitule, přešlo do zcela světských rukou za válek husitských. Kapitule z něho zbylo něco polí ve výměře 31 jiter 874 sáhů (asi 18 ha), které držela v Ovčárech až do pozemkové reformy po první světové válce, kdy byly tyto pozemky vykoupeny dlouholetými pachtýři.

Ovčáry však měly i nadále více pánů, nejčastěji dvě vrchnosti současně. Část patřila původnímu rodu zemanů z Nedomic, který vymřel po meči kolem roku 1500. Zpráv o příslušnících tohoto rodu v kombinaci se jménem Ovčáry není mnoho, kromě první z r. 1831, se roku 1440 připomíná ještě Smil z Nedomic na nymburském sněmu, jehož syn Vaněk držel roku 1444 část Ovčár. Po vymření rodu připadl majetek i s poddanými jako dědictví po přeslici pánům ze Všetat.

Když pak i ti vymřeli po meči, části jejich dědictví se ujali po přeslici rytíři Vrábští (jmenovitě Jan Vrábský Tluksa z Vrábí) a část páni z Hrušova (Jetřich z Hrušova). Ti ale zboží dlouho nedrželi, protože již v březnu roku 1561 dcera Jetřicha z Hrušova - Barbora, prodala svůj díl ve Všetatech, Nedomicích a Ovčárech za 2650 kop grošů rytířům Karlu a Hynkovi Vrábským, synům zmíněného Jana Vrábského Tluksy z Vrábí. Tím přešla převážná část Ovčár s okolím do rukou Vrábských.

Vrábští se však zúčastnili roku 1547 povstání českých stavů proti císaři Ferdinandu I. a jejich veliký majetek za trest propadl v manství. Byl to celý dvůr s tvrzí a městečkem Vrábí, tvrzí a vsí Dřevčice, vsí Chrást a dvory ve Všetatech, Čečelicích, Oujezdci a Ovčárech a navíc popustili králi lovy a hony na svém panství.


Spojení a rozluka obcí Ovčáry a Nedomice
Sousední obce Ovčáry a Nedomice byly v dřívějších dobách samostatné celky a měly samostatné rychtáře. Tato samostatnost je i přes blízkost obou vsí potvrzena v tzv. Berní rulle z roku 1654, v Tereziánském katastru z let 1713-40 a po něm i v tzv. Josefínském katastru z roku 1777, kde jsou Nedomice i Ovčáry uváděny jako samostatné obce.
kliknutím zvětšíte

Část bývalého Kouřimského kraje z Mapy země České z r. 1720 od Jana Krištofa Müllera, c.k. rakouského setníka a inženýra. Na mapě jsou zakresleny Nedomice - Nedomitz, ve kterých bylo 18 osedlých (tj. okolo 150-180 lidí) i Ovčáry - Wowtschar, kde tou dobou žilo max. 40-50 lidí.
foto: archív

Teprve v tzv. Stabilním katastru, který byl pracován roku 1842, se uvádí již obě obce spojené jako jeden celek pod jménem Nedomice. (Indikační skica, která je první katastrální mapou je kreslena pro obě obce v jednom celku pod jménem Nedomice.)

Ve společném politickém celku tak byly obě obce spravovány jedním společným orgánem, zatím co hospodářství místní bylo řízeno v každé z obcí místními zastupitelstvy a místními starosty.
Společenský a hospodářský život obou vesnic se vyvíjel společně. Jednotliví držitelé pozemků hospodařili na polích v obou obcích. Společná škola tvořila pojítko kulturní. Různé organizace byly tvořeny pro obě vesnice. Avšak toto umělé spojení obou vsí pod jeden celek neodstranilo nedůvěru mezi obyvateli, sousedskou ješitnost, patriotismus a nevraživost. Spory vznikaly již mezi dětmi navštěvujícími školu a přerůstaly i do let dospělých.
Je jisté, že starostové, kteří byli vždy voleni z největších sedláků z Nedomic přáli spíše vlastní části obce než ovčárské. K tomu se politický život v Ovčárech vyvíjel vlivem většího počtu dělníků více směrem socialistickým, kdežto Nedomice mající více zemědělců, zůstávaly konzervativnější. Navíc počet obyvatel v Ovčárech rostl rychleji než v Nedomicích a hrozilo, že v eventuálních volbách přehlasují nedomické a zvolí „svého“ starostu.

Tyto právě uvedené spory a důvody mezi občany a obcemi vyvolávaly stále snahu rozdělit obec na dva samostatné celky. Již roku 1882 projednávalo okresní zastupitelstvo v Karlíně na schůzi dne 9. října žádost nedomických o odloučení obce Nedomice od Ovčár. Žádost byla tehdy s doporučením postoupena zemskému výboru. Zemský výbor však žádost zamítl a k rozdělení nedošlo.

Tato snaha se opakovala znovu po světové válce v letech 1919, 1920 - 1922. Opět z iniciativy občanů Nedomic. Neúspěšně.

Další návrh na rozdělení byl podán v roce 1923 do Brandýsa, tentokrát jej okresní zastupitelstvo jej schválilo a postoupilo zemskému úřadu a ministerstvu vnitra. Konečně výnosem ministerstva vnitra ze dne 17. listopadu 1924 č. 73251 vláda povolila ze schůze ministerské rady dne 16. října 1924 rozluku obce Nedomice na dvě samostatné politické obce.

V Nedomicích zůstal dosavadní starosta p. Josef Svoboda čp. 27 a v Ovčárech se novým starostou stal Josef Brož z čp. 27. Finanční vyrovnání rozdělení obcí v r. 1924 probíhalo až do r. 1932.

Obce zůstaly samostatné i přes II. sv.válku až do r 1960, kdy se uskutečnila tzv. územní reorganizace. Zrušil se brandýský okres, kam obce od. r. 1850 patřily a obě obce byly přiřazeny do okr. Mělník. Tím bylo roku 1960 rozhodnuto o opětovném spojení obcí a protože v té době již byly Ovčáry větší než Nedomice, byla spojená obec nazvána Ovčáry.

Toto sloučení trvalo třicet let - až do r 1990.

21. února 1990 byla v Nedomicích z iniciativy některých občanů svolána schůze s programem osamostatnění obce, a i když probíhala rušně (část občanů byla proti), nakonec se rozhodlo o osamostatnění.

Na základě tohoto rozhodnutí schválilo MV dne 24. listopadu 1990 opětovně rozdělení spojených obcí.

Novodobé dějiny obce

Po r. 1848 došlo k významnému hospodářskému oživení českých zemí a to se samozřejmě projevilo i v Ovčárech (nyní součásti Nedomic). Více se zde stavělo domů a rodilo dětí, takže zatímco ještě v r. 1849 byl počet obyvatel 202 ku 356 v Nedomicích a počet domů 38 ku 52, v r. 1873 se počet domů vyrovnal na 61 popisných čísel. Díky stavbě železnice, která procházela okrajem ovčárecké části obce, tzv. Severozápadní dráha (1872-1873) a stavbě cukrovaru v Kostelci nad Labem vznikl v okolí dostatek pracovních příležitostí a tak se počet obyvatel neustále zvyšoval.

Rovněž zemědělství procházelo velikým rozvojem, kromě tradičních plodin (obilí, proso, luštěniny) se začíná velkoplošně pěstovat cukrovka a koncem století i zelenina. Hlavními zelinářskými plodinami se staly okurky, zelí, cibule a česnek. Zdejší okurky, pěstované na uměle zavlažovaných polích, se vyvážely po železnici až do Německa.

S rozvojem kraje přišel i rozvoj komunikací, byly postaveny nové silnice - 1899-1900 z Nedomic do Všetat, 1912 Stará Boleslav - Mělník, postavila se druhá kolej železnice přes Ovčáry. 

V ruku v ruce s rozvojem hospodářství rostl společenský život.

Roku 1889 byl založen v Nedomicích Sbor dobrovolných hasičů, který plnil s nadšením nejen svůj vlastní úkol bránit požárům, ale také pořádal zábavy, divadla, sjezdy, plesy a zřídil vlastní knihovnu. Zpočátku čítal sbor 18 činných členů a všichni byli z Nedomic. Ještě roku 1889 dostal sbor novou dvouproudovou stříkačku.

19. prosince 1902 byl založen Spolek Baráčníků nedomicko-ovčárských, jehož rychtářem byl Josef Jakub. Obec Baráčníků trvala až do roku 1911, kdy se pro nezájem členů rozešla.

V roce 1904 založili v Ovčárech pokrokoví socialisté Spořitelní a záložní spolek pro Ovčáry a Nedomice, zapsané společenstvo s ručením omezeným, jehož starostou byl zvolen Antonín Řezáč.
8. ledna 1909 byla uvedena v život tělocvičná jednota Sokol Nedomice-Ovčáry a po dvou létech 9. ledna 1911 Dělnická tělocvičná jednota Ovčáry-Nedomice (DTJ).

Zatímco Sokol shromažďoval ve svých řadách převážně třídu pravicově smýšlejících lidí, hlásících se k názoru nacionálnímu, v Dělnické tělocvičné jednotě se soustřeďovali převážně dělníci a příslušníci sociální demokracie. Sokol měl sídlo nejprve na sále hostince č. 25 v Nedomicích a potom, když byla postavena nová škola, v tamní tělocvičně. DTJ měla sídlo v hostinci č. 23 v Ovčárech.

28. února 1910 byla zásluhou řídícího učitele K. Malého založena Hospodářská beseda. Měla za úkol opatřovat pro své členy nákup hospodářských potřeb a společné hospodářské stroje.

Všechny tyto spolky mimo vlastní činnost pořádaly zábavy, hrály divadla, zřizovaly knihovny, opatřovaly časopisy, pořádaly výlety a sjezdy a tak velikou měrou přispěly k tomu, aby jak společenský, tak i hospodářský život v obci šel s pokrokem doby.

Knihovna hasičského spolku od roku 1901 plnila funkci obecní knihovny.

S industrializací kraje a s rozvojem zemědělství, hlavně zelinářství, rostl i počet obyvatel. Roku 1910 bylo v části obce Nedomice 78 domů v nichž žilo 416 obyvatel a v části Ovčáry 118 domů s 558 obyvateli. V Nedomicích i nadále připadalo na jedno stavení více obyvatel, protože tu počtem převažovala větší hospodářství s výměnkem a čeledí. V Ovčárech převládaly rodinné domky drobných lidí a chudiny. Přes formální jednotu obce trvalo dál dvojí místní hospodářství a dvojí místní chudinská péče.

Toho využívali nedomičtí sedláci, vládnoucí ve společné obci. Zjednodušeně lze vesnici počátku XX. století rozdělit na "selské" Nedomice a "dělnické" Ovčáry.


První světová válka

Do hospodářského, politického a společenského ruchu v obci zasáhla první světová válka. Již v prvním roce bojovalo snad na všech evropských válčištích též 111 mužů z Ovčár a Nedomic. Na frontu odešli vojáci a postupně většina mužů od 17 do 50 let. Těm, kteří se z války již nevrátili, postavili spoluobčané pomníky. V Ovčárech r. 1923 na památku svým 14-ti padlým spoluobčanům a v Nedomicích r. 1924 16-ti padlým.

Meziválečné období

V roce 1924 došlo z iniciativy nedomických sedláků po čtvrtém pokusu (1882, 1919, 1920-22) k formálnímu rozchodu obou obcí. Větší prospěch z oddělení však měly především Ovčáry.

Ve druhé polovině 20. let 20. století se začaly uplatňovat nové výrobní postupy v zelinářství, k rozvoji pěstování zeleniny přispívalo i zavádění předpěstované sadby v pařeništích a doplňkové závlahy.

Docházelo i k zavádění dalších technických novinek:

  • 1925 - první telefon v čp. 52
  • 1930 - první rozhlasové přijímače
  • 1927 - značným nákladem 140 000 Kčs byla v Ovčárech vydlážděna hlavní ulice v obci
  • 1928 - elektrifikace obou obcí. Pro obě obce byl společný transformátor v Ovčárech v domku čp. 115.
  • 1937 - v Ovčárech v hostinci zřízena veřejná telefonní hovorna1939 - v Nedomicích otevřena MŠ
  • 1942 - zřízení osobní železniční zastávky v Ovčárech na základě žádosti z roku 1937 (do té doby zde vlaky od roku 1874 jen projížděly)

Po odtržení sudetského území se do obce přistěhovalo ze severu několik českých rodin, které zde přečkaly celou dobu války.

Druhá světová válka

Ani za války třídní rozdíly, postoje a zájmy v obci nepominuly, ale na rozdíl od okolních obcí nebylo v Ovčárech udavačů. Přesto si tato pohnutá doba vyžádala oběti.

Ke konci války se množily nesmyslné nálety na Prahu a její okolí. Při náletu 22. března 1945 na Neratovice zahynul též ovčárský občan Václav Polívka z čp. 15.

Poválečná doba

Poválečná léta byla plná politických, společenských a hospodářských změn a procesů. V čele tohoto dění bohužel stáli komunisté, jejichž čtyřicetileté vládnutí se projevilo na vybavenosti obce.

  • 1946 instalován místní rozhlas
  • 1947 - brigádně vybudována požární zbrojnice
  • 1950 - členové vesnické organizace KSČ začali v roce 1950 s násilným přesvědčováním zemědělců ke vstupu do JZD
  • 1958 - v těsné blízkosti obce na místě vrchu „Homolka“ byly zahájeny přípravné práce k těžbě písku. Samotná těžba písku probíhala v letech 1958-1963. Voda na místě pískovny se používala pro zavlažování polí v okolí.
  • 1960 - JZD v Ovčárech se sloučilo s JZD v Nedomicích v jeden celek obhospodařující 688 ha zemědělské půdy, z toho 592 ha bylo orné půdy
  • 1960 - rovněž došlo ke společné volební kandidátce pro Ovčáry a Nedomice pro volby do MNV. Obě obce bylo sloučeny opět v jednu se sídlem MNV v Ovčárech. V rámci širší územní reorganizace byly Ovčáry- Nedomice začleněny v polovině roku 1960 do okresu Mělník.
  • 1961 - k 1. lednu se JZD Ovčáry-Nedomice sloučilo s několika okolními družstvy v jeden celek - v JZD Dřísy hospodařící na výměře 2532 ha, které po dalším slučování v roce 1976 obhospodařovalo již 7.600 ha půdy
  • 1963 - v srpnu byl v Ovčárech slavnostně otevřen Kulturní dům upravený z hostince
  • 1964 - občané svépomocí vyčistili rybník v Ovčárech a přebudovali jej na požární nádrž
  • 1965 - byla dána do provozu 1. etapa velkoplošné závlahové soustavy "Labe V"
  • 1971 - vozovky v obci přebudovány na bezprašné (asfaltové)
  • 1978 - vybudován Dům služeb
  • 1988 - stavba vodovodu
  • 1990 - 21. února byla v Nedomicích z iniciativy některých občanů svolána schůze s programem osamostatnění obce, na základě tohoto rozhodnutí schválilo MV dne 24. listopadu 1990 opětovně rozdělení spojených obcí na Nedomice a Ovčáry s vlastní samosprávou obce a Obecním úřadem Ovčáry.

©2007-2010 OBEC OVČÁRY, všechna práva vyhrazena